GLOSSUJI HOŘCE...

Jsem uzavřen v ovzduší šerém

uzoučkých nízkých obzorů.

Curriculum: jsem desertérem

rudobílého praporu.

Miláček pokrokových židů

(viz drobné půtky v „Rozvoji“),

glossuji hořce svoji bídu

v bázni boží a pokoji.

A hnusí se mi dobrodiní,

jež zaplatí se zapřením.

Odpusť jim, nevědí, co činí.

Ale já už se odměním.

Neb čekám jenom na tu chvíli,

kdy srdcem v žhavém nadšení

rozšlehne se mi plamen bílý

a všechno v popel promění.

Já, tichý ctitel revoluce,

v ústraní toužím sám a sám,

neznámým krásám tisknu ruce

vstříc hledě slavným revoltám.