Glossy k životu a umění.

Ve vlažném kraji,

kde vzduch má příchuť

rozkvetlých zahrad hospitalů,

a kde v nocích selenových

mdle vydychují vegetace

nezrozených barev,

ve vlažném kraji pramení

v puberty nejistotách.

V křehkých skalách

sbírá své vody.

Jsou květy sněhových kalichů –

a oplozeny se lámou;

jsou neposkvrněné zeleně –

a žloutnou pod žárem slunce.

A pramen pomalu,

a pramen závratně rychle někdy

slzami večerů sentimentálních,

slzami výbuchů prvých

roste a roste a řítí se

nejistým šeřením duše,

jež neví, má-li snad vzdorovat

či pokorně bleskům se vzdáti.

On, pupence ňader, jež dmou se

při doteku horkých retů!

A hlavy rozpálené

při splynutích nevyčerpatelných!

Z miniových obzorů touhy

hle, bledá Astarta vstává

a bílou intensitu rozkoše

rozlévá nocí lásky

a žhavé krůpěje kanou

do srdcí, do duší a pálí,

pálí a pálí...

A proud roste, roste

slzami spasmické muky,

roste, roste

slzami zápasů divých.

Milenče!

je třeba býti psa lísavějším

a devotně Madonnu ždáti;

je třeba býti lstivějším kočky,

než na bílé hrdlo se vrhneš!

Hle! pod dotekem objetí tvého

uvadly květy jara a panenství

a Satan velí,

kde Bůh byl dřív pánem. –

Buď požehnán, proude sladkého moku,

v němž znova křtí se pro království JEHO!

Řítíš se veliký,

šumivý, syčící

s vodopády vášně,

řítíš se dušemi

vždy jiný a přece týž,

instinkty člověka s tebou – – –

Moře!

Moře moří a vášní!

U tvých pramenů jsme sedali

a nejlepší své písně ti zpívali.

Moře!

Moře moří a vášní!

Na tvých hladinách veslujeme,

a v hloubkách tvých hledáme perly,

v tvých vlnách koupáme duši svou

a ústy zanícenými

promlouváme pohádku o Anadyomeně,

tvé pěny vůni nesouce v život.

Moře!

Moře moří a vášní!

Uprostřed z hlubin palác ční,

okna mu žárem pochodní

zardělá planou,

a kolem vlny se řítí a dmou

divokou, vášnivou, syčící hrou,

až krůpěje po stěnách kanou...

Uprostřed bílý palác ční,

vysoko mávejme pochodní

rudou.

Pochodní hříchu, vášně a síly,

pochodní instinktů, jež od věků byly,

pochodní radosti lidské...

Chcem na nebi na zemi plameny,

chcem květy, jež vůní jsou zmámeny,

a ženy, jež očima svítí;

chcem horkou krví se opojit

a ve svém paláci smát se a snít,

chcem veliký požár žití!