GOETHE.

Vždy se mnou jde ten klidně velký zjev,

jenž hluboko tak v osud lidský zírá

jak sama Moira, vše, co vášní zdírá,

již v sobě zladiv na klassický zpěv.

V něm Dionys i Apollón slil krev

s Erótem, který laškuje i týrá,

v něm římský poutník dumnou flétnu svírá

a drama krotí titanský svůj hněv.

I teď jde se mnou. Podzim odých stráně,

též jemu jíním poprášiv již skráně.

Tam dole nad rybníčkem zámek sní.

V žluť žárlivou nám jasan hned jej schová,

co pod nohou list zvadlý šelestí

jak hedváb vlečky paní z Lewetzova.