GOLDONI. (I.)

Bylo to šuškání, bylo to povzletů

okolo stmělého balkonu,

za jehož mřížemi ve svlačců poletu,

v levkojích, ve růží záhonu

kdosi stáh’ gazovou, růžovou oponu,

na které stíny dne v přeletu

vždy podle přírody odvěkých zákonů

frašných sta dělaly přemetů!

Andílků tisíc tam bušilo v kytary,

zpívalo ptáků tam, bzučelo včel;

třeskly tam šampaňským kypící poháry,

šustilo tisíc tam perutných střel,

Amor tam nadarmo nechodil,

nežli se Goldoni narodil.