Gondoliery. (I.)

O milý pojď, již čeká nás

důvěrná gondola,

v lagunách šero, nastal čas,

kdy láska plápolá;

však víš, dvou srdcí ladný tluk

že dlouhý dělil den;

pojď, s lunou září hvězdic pluk,

a lásky květe sen.

Pojď! Toužím opět spočívat

na ňadrech bouřivých

a s okem v oku smíti ssát

med medů ze rtů tvých;

o pojď, jen pojď, ty zlý milý,

již čeká gondola:

již zve nás večer zpanilý,

a láska plápolá!