Görgeyova rána.

Kdo to v pyšný šarlat oděn

Pánovitě jako král

Na komoni bílém jede? –

To Maďarské pluky vede

Jejich první generál.

Jak korunou šátkem modrým

Čelo ovinuté má –

Rána ještě nezhojená

Nedávno mu zasazená

Pod šátkem se ukrývá.

Bojiště je květným sadem

Pro chrabrého vojína –

Jako pannu zdobí růže –

Tak odvážlivého muže

Krášlí jízva hrdinná.

Ale jako všecko klamné

Na rytíři mlhavém –

Jest i lichá jeho rána –

Není růže pěstována

Na bojišti krvavém.

Když byl jednou pyšný Görgey

Svým husarům hrubě lál –

Jeden z nich se pomstil za to –

V noční době brzo na to

Generála šavlí ťal.

Görgey užuž složil šarlát –

Tak se končí slávy sen – –

On, jenž zval tisíce k boji –

Nyní o samotě stojí –

Zůstala mu jízva jen.