GOSTIVAR

Makedonsko kafene.

Pod roztaženým vějířem vrby

za stolkem v zeleném stínu

polýkám k zmrzlině vzduchu

z malého koflíku kávu.

Poslední květnový den

a krásné ráno

marně mi hladí smutek

hebkými konečky prstů.

Moslimové.

Bulharští vojnici.

Holčička s nabarvenými vlásky,

i ručky má nabarveny,

chtěl bych je ve vousech míti,

rezavé, buclaté ručky.

Byla by to hezká, zbytečná věc.

Běloučký minaret

v mysli mi utkvívá lahodným slovem.

Oslíci se sedly

přátelské vzkazy mi přinášejí.

Ale já bezděčně

přijímám každý ten dar

jak žebrák, jenž nastavil dlaň:

dostane peníz,

nepodívá se,

zastrčí do kapsy.

Až jindy je spočítá.