Gratulace – švingulace!

K svátkům a o novém roce

Přicházívá lid,

Aby projevil svůj přehluboce

Uschovaný cit,

Který prý nám přeje

Zdraví neustále,

Štěstí, a tak dále.

Někdo se těm věcem směje,

Jiný na to kleje,

Já však rozumem svým zdravým

Jednoduše pravím,

Že jsou gratulace –

Pouhé švingulace.

Jestli někdo brebentí:

„Přeji stálé zdraví,“

Toho se jen zeptejme,

Co by sobě počli študenti,

Když by doktorovo vysvědčení

V době zkoušek

Študentovi platit nemělo,

Že ho k. p. zapálení

Buďto jater aneb sleziny,

Bolest v kraji ledviny,

Aneb jiné zmalátnění,

Od učení

Nemilostně zdrželo? –

Nu a dívky? kdyby věděly,

Že je zdraví stálé:

Ty by hleděly,

– Spolehajíce se na plíce, –

Zůstat v bále

Třeba celé měsíce. –

A což piják?

Kdyby nepad do nemoci,

On by chlestal vedne v noci,

Třeba se i vesta z těla

Hospodskému prodat měla.

Mějme přesvědčení,

Že je zdraví stálé,

Obžerství že neškodí,

Chlest že nemate, že lahodí, –

Kdož nás pozve k posvícení,

Táži se já dále?! –

Kdyby bylo zdraví stálé,

Tedy nikdo neumřel,

Kdož by chtěl být praktikantem,

Kdežto není praktikant

Z cela nic jiného,

Nežli špekulant

Na smrt svého

Spoluúředníka placeného. – –

Přeje-li nám někdo štěstí, –

Ten zas bacil o zeď pěstí!

Kdo nám mnoho štěstí přeje,

Ten je pošetilci podobný,

Který mouřenína meje.

Štěstí, – jaký nerozum!

Dítě padne s lavice,

Ubožátka pravice

Jesti v půli.

Matka pláče, běduje,

Doktor přijde, ruku sfáčuje,

A že matka stále běduje,

Tu jí doktor brzké uzdravení

Ubožátka slibuje,

Těšíc, jaké prý to štěstí bylo,

Že se děcko nezabilo! –

Kdožby nechtěl raděj držet

Pětkrát do zád pěstí,

Nežlí míti jednou

Takovéhle štěstí? – –

Mladý pán, co Apol spanilý,

Vzácných statkův dědic jediný,

Módy vzor, a dívek milenec,

Zrakem bystrým nad orlice, –

Dostal, eihle! neštovice:

Ztratí krásu, ztratí růměnec.

Jakého tu, drazí páni,

Opět slyšet naříkání!

Spomínaje si na staré časy,

Trhá sobě jinoch z hlavy vlasy,

Tluče v čelo pěstí,

Soptí jako zvíře dravé;

Doktor ale praví:

„Oči máte zdravé,

Jaké štěstí?!“ –

Ano, ano, tomu štěstí dalo,

Že mu za tak krátký čas,

Jak když klobe vrabec klas,

Krásu tváře vyklobalo! – –

Ale, – bude se snad někdo ptáti, –

Cožpak tedy máme přáti,

Jestli, jak se praví,

Štěstí ne a stálé zdraví?

Kdybych já byl sedlákem,

Přál bych si snad mnoho sklidit;

Kdybych já byl židákem,

Přál bych si snad lidi šidit;

Kdybych já byl hudebníkem,

Přál bych si snad mnoho bálů;

Kdybych já byl karbaníkem,

Přál bych si snad es a králů;

Kdybych já byl holičem,

Přál bych si snad mnoho žertu;

Kdybych však byl lupičem,

Přál bych dráby k čertu! –

Tu to tedy máme, drazí páni,

Kam by vedlo srdce přání!

Gratulace –

Nejsou nic než švingulace!