GROTESKNÍ MRTVÍ V MÝCH SNECH

V mých snech kdy věci oživí,

i mrtví ze všech vracejí se časů.

Jsou někdy vážní, často bouřliví

a jako k plavbě veselé

by sešli se a uplouvali, z jejich hlasů

zaznívá hlahol zvonů z neděle.

A vášeň mých vzpomínek je vodí

kams do dávno přešlých, zhaslých let.

Však vypouštím-li je na břehy z lodi,

tu jak by zmizeli v domech svých měst,

kde drahé své našli i dálný svět

milenek, květin, slunce a hvězd.

Leč někdy tak sen je bouřlivý,

když sejdou se mrtví, jež jsem znal,

když plují kams, jako pro rozkoš,

v své ruce knihy neb s jídly a s vínem koš,

neb žen a vína a zpěvu již každý ochutnal.

Tu v nedbalkách sedí, větru poryvy

houpají s nimi v mé lodi, a nedozírná je dál.