GRUŇ II.

Ty, jenž jsi přišel z doliny,

tož od hamerské dědiny,

buď zdráv, se potěš pohledem

na Gruň náš šumný, jediný.

Den žij zde sladký, nevinný,

džbán žalu rozbij v střepiny,

neb život lidský teskný jest,

a Gruň máš jenom jediný.

A když se vrátíš v nížiny,

nech mlád jsi, nech máš šediny,

na hory naše vzpomínej,

na Gruň náš šumný, jediný!