HADÍ KRÁL.

Zde bylo k smrti úzko za noci!

Ta černá sluj, v níž kapraď vyhnívala,

kam vlét-li pták, juž zhynul bez moci,

kde voda zelená se zabublati bála!

Na černém písku svinut v křivce sivé

král hadí líhal nepohnut a něm,

měl oči vražedné a uhrančivé

a fosforečný, smutný diadem.

A zaklet spal. Juž věčná plíseň v strži

zatáhla stěny mrtvým pokrovem,

kde žili život zavrhlý jen slepí červi, plži,

svůj temný život v hluchu hrobovém.

Byl dávno jiný věk juž, dávno jiní lidé,

šla chvíle za chvílí, rok za dnem, za týdnem,

a čekal hadí král, den proměny až přijde,

kdy odloží svůj smutný diadem.

Spi slavně dál a nechtěj žádné změně!

Je doba studená a pochovala víru

a tobě nad slují lká stále, denně,

pohanská píseň doubravy a nářek výrů.