HADÍ SLUJ

Strž viděl v osmém kruhu pekla

pochmurný Dante, z děr všech skal

se snula hadů smečka vzteklá.

Krok hada zbudil, jenž tu spal.

Ti v kotouče se hrůzné pletli,

zněl pustou strží jejich syk,

v tom ztráceli se a v tom létli

a lačnější vždy v každý mžik.

Kdo života jsi kalen poutí,

čta rozuměj, v své srdce hleď,

co tam se slizkých hadů kroutí,

znáš příšernou těch plazů změť!

Kde vzali se tam, ret se třese,

jen cítíš, hni se tam či sem,

z nás každý svou strž hadí nese

ach, v srdci svém, ach, v srdci svém!