Hádka.

Kdybych vše ti uvěřila,

Kochánku! to předc je lež,

Že jsem tobě nad vše milá,

Že mne samu miluješ.

Proč se oko tvé zalívá,

Když tě vedu v bujnou jař?

Proč tvůj duch předc touhou nývá,

Když tě nechám líbat tvář? –

Náruč má ti nedá vnady,

Hle, tvá láska uvadla;

Jiná – ó té černé zrady! –

Mně tvé srdce ukradla.

Líno, miluji Tě věrně!

Jako že jsem věrný Čech;

Lhát jsem neučil se v herně,

Pročež pochybnosti nech.

U tě duše rozkoš cítí,

Slzotoky vylilbych:

Když Tvé modré oko svítí

Skrz oblaky slzí svých.

Uhodlas, že i mimo Tě

Jiná také tvoří slast;

Ale kdo? – Hoch vyjeví Tě;

Mimo miluji – svou vlast!!