Hadové vylézají z doupat svých.

Hadové vylézají z doupat svých,

usazují se na mém těle,

ovíjí se kol krku mého,

obtáčejí se kol prsou mých.

Cítím žár na rtech svých

jako polibek ženy zrádné,

cítím palčivost v srdci svém

jako dýkou bod milenky.

A modrají rty mé,

a černá hruď má.

Mé tělo se svíjí v křečích prudkých,

cuká sebou jak v objetí vášnivém,

v němž bolestí sladkou život vytéká,

najednou vytéká – tělo se láme – život vytéká –