Haemejští bohové vždy s námi stůjte, v cizí

Haemejští bohové vždy s námi stůjte, v cizí

hlod a trud geniové jeho ryzí.

Všem dobám, pólům náboženství módy

náleží, nerci „ano“, „ne“ máť z shody

Čechie v pokrok žítí a lidskosti. V vzňatý

ve pokrok, „ano“ rci vždy, klad vždy svatý.

Inscripse své vpíšeme ve cameje,

jež zbudou po nás; tmese, hesla, děje

ké líčí metopy a kreslí, onyx z reje?!

Siecle vědy je věcnosti, kývá

že vynálezu, výtvarnosti tklivá,

jež v dokonalost v dob šer byla. Div

ký, pompa přemítla se v dob pól v kyv.

Dí Clemens: Um je nemorální váš!

Však aesthetika pstrého nauku važ,

zdání a kyn, byl Praxiteles větší

či Polycleta v praxi vzchod dob světší?!

Však cíl, určení našeho je umu

spojení, sjednocení s božstvem v dumu.

Jest pouto s Haemem léno vaše,

ó děti Daedalské, vždy rozřešení v plaše

ctné, svaté hledá, touží ku božskému

a nejvyššímu, ku idólu v lemu.

Je onyx, reflex eliského krása

umu, specimen, týž ať vstříc mu jásá.

Čím pokus mistrovství jen vystižení

a debut pierský. Než doufej myst,

cíl stihneš dřív či v píď v sled času jist.

V dóm lidskosti a božství vstupujete,

ač mníte labyrinthem krétským Mína,

již Clio, léna trofeji vstříc jdete.

Máš dlaně svaté, progresse bok dráhy

žítí a obecnosti um je vlahý.

Duch svobodný vždy třeba ku tvoření.

Buď ethickým. Sic znikne idól v líc

ti, ustoupí před tebou, roztá v nic,

duch otrocký jej nepojme a v klín

nesvře či lokty. – Gramatika v kyn

čím k verši, morálnosti cód vám v šin;

bděte, než Pierry zjev před vámi ssiná

ve model krásy naprostoty. Vinna

vším úzkoprsost jen, ó vyvolači

vy nejryčnější. Morálnost leč značí

cos, mravouku, laik nepochopí

stín díla jejíž, tuchy láme kopí

darmo o její kov, plát z paty v týl.

Idey ryzí to, dav pochopil

jež hrou?! Ká v dílo vaše, podnik těcha,

ó páni, obdivovat nechť jej množství spěchá,

co v pravdě velké, Sais svírá flór,

a tají, zastírá, dál halí v vděk.

Neb obnažení malý paprslek

na vaše vesla daedalská, jež v dáli

jste vznesli v touhu, vosk jich běžnost spálí,

icarský vosk jak stají ať v plán moře.

Co radil otec mistrný? Ne, v lázeň v skoře

tak krbu přízně davu širokého,

ó obecnosti od dostřelu zlého,

z profannosti do krytu eliského.

Zřím v rady sněmu vás. Krétský nard tá, lac

lenejský kyne! Ó úporu ves vzdor,

lákadlu nerovnému, Charybdis

čím, Scylla alternativy volby, leč v chór

coronace sirény hlas neshodnosti v rys.

Však darmo odbornost mře ve rozpak.

Kde pravda v criterium, cena slynná

mistrovství vlastního, vždy onyx vína

je odbornosti rtu mnohému cizím v spor.

Zda krétským, falernským, Cyperským, Mína

taj labyrinthu v spiral hostí mrak?

Chci v klid a toleranci spět jím, hřích

je toužit v mysterium daedalských

ves kob.

Ký vzruch v stín pilastrů den mnohý sstřídá,

ký shon a vír, ký carneval v rej hlídá,

jdu klidně k kráse si pro věnec eumolpida!!!