Hagar.

Širá, žlutá poušť! Planina truchlivá, Iesknavá.

Život, láska, krása prchly odtud,

prchly v šedou dál k modrým horám.

Pozvedla oko. Beznaděj tichou, žalnou

Iila z něho v utrápenou tvář.

Širá, žlutá poušť! Tajený výkřik

bolu, strasti vyslala vzhůru nešťastná,

bol ustával brzo, tiše

jej skryla, tiše v srdci svém.

Zavolal Ismael žalostivě,

hlas nesl se v dalekou poušť

jako žalující pravda trýzněná.

Sladce jej chlácholíc nesla synáčka v dál.