HÁJ

Proč stalo se to, nevím dosud;

mé druhy, touhy, smavé ženy

mi vzal zlý, nenasytný Osud,

jen svěží háj zbyl beze změny.

Něm’ v ptačím smíchu ke hřbitovu

jak kdysi kráčím mezi kmeny,

kde pod šípkovým keřem rovu

sny mladé lásky uloženy.

Jsou bouřné chvíle zapomněny,

vše vzal mi krutou rukou Osud,

mé druhy, touhy, smavé ženy,

jen zmládlý háj mne láká dosud.