Hajduk.

Krásné žití hajdukovo

od Tater až do Balkánu,

panské je to živobytí

bez chaty i beze stanu.

A což také hajdukovi,

měkké lůžko pusta mívá,

a bohatý divan skála,

hezky se s ní do hvězd dívá.

Však když přijdou boje, války,

najdou jej i ve rákosí,

přinesou mu stříbra, zlata,

a pak slušně ještě prosí.

A byť byla noha bosí –

hajduk přec jen velkým pánem,

přátelí se jenom s králi,

ba i samým se sultánem.

A když přijde do tuhého –

aj, vždyť pro boj hajduk žije,

vyčistí si aspoň pušku

a svou šavli krví smyje.

Když pak trápí chvíle dlouhá –

ta hajduka neumoří,

zacinká si stříbrem, zlatem,

a již kolem radost hoří!

Hraje cigán, krčma zvučí,

kol se točí čikoszanky,

a opodál láskou hoví

oko mladičké cigánky.

Aj což je tu hajdukovi,

pohár vína nade hlavou

a po boku děvče mladé –

tak to chodí cestou pravou.

Krásné žití hajdukovo

od Tater až do Balkánu,

panské je to živobytí

bez chaty i beze stanu.