HÁJOVNA

Jen lesy vůkol. V stínu borovic

se zvedá střecha staré hájovny,

jež ze světa se uchýlila sem

jak přívětivý, skromný poustevník.

Slyš, vánek šeptá. Voní jehličí.

A člověk náhle skrytě zatouží

zde ztrávit klidnou chvilku života,

v tom prostém domku, v srdci přírody.

To milé místo... Datel klepá kdes.

Teď přes cestu se mihla veverka.

A na paseku blízkou přibíhá

se večer pásti srnčí rodina.

Jsem něžně dojat... Stojím, dívám se

v ta okna tichá, prostá, venkovská;

je mi jak synu, jenž se vrátil z cest

a věří, že se tady zotaví.