Hájovna.

Na kraji lesa zakřiknutá chata,

smrčí se dívá nízkých do oken,

myšlenkou vážnou příliš zaujata. –

Za humny sténá vítr zasmušen.

K jeřabin křivkám v rozházeném dvorku

slétají kvíčal hejna kvílíce. –

Kolkolem luka, lesy na obzorku,

bílené stromky podél silnice.

U večer všichni kolem pece sedí –

růžové dcerce svítí do očí.

Hranatá matka na své děti hledí,

v sepjatých prstech zrnka klokočí.

Svist táhlých větrů v okna opírá se –

tma v lesích – psi kdes vyjí v chladných tmách.

Snad v chvilce přijde obr v dlouhém vlase

pohádky zpívat o dvou princeznách.