Halíř sv.-Peterský.

Když Ježíš světem chodě

všem lidem spásu kázal,

syn Jonášův se Krista

starostným slovem tázal:

„Slyš, Pane! Od nás chudých

plat chrámový se žádá;

než kterak zaplatíme –

Tvá ukážiž nám rada.“

Dí na to mu Syn Boží:

„Vrz udici svou v moře,

hleď v ústa rybky první,

a pomoc vzejde spoře.

Neb v ústech rybky jaté

hned uzříš stater*) ždaný,

tím zaplať za nás oba,

by ustal pokřik planý.“

Šel Šimon k slovu Páně,

a činil, jak mu rčeno,

i našed peníz, zvolal:

„Buď Božstvo velebeno!“

Však rybáři Pán Ježíš

lov jiný ustanovil,

slal Petra v moře věků,

by lidské duše lovil.

A loďka jeho pluje

tak pevně mořem burným,

že nedbá vlny zrádné,

vzdor činí vichrům zpurným.

A Petr v loďce sedí,

síť pouští v moře záhy,

a duše v sítě jaté

zve k břehům věčné bláhy.

Již dvě stě milionů

síť jeho duší chová,

a v duši rybářově

se starosť budí nová.

Však Petr zírá k nebi,

dí: „Bože, mocný Pane,

tak velký duší počet,

zkad pomoc pro mne vstane?

Hle, žádá země také

pozemské mnohé dávky,

však nevím, čím bych splatil

ty četné požadavky.“

Než Kristus k síti hledí,

a praví přísným slovem:

„Nech ryby pomohou ti,

jež blažíš spasným lovem.

Však netřeba, by stater

snad platem rybka dala,

dejž každá po halíři,

a mnoho vzejde z mála.

Vždyť dvě stě milionů

v tvé síti jesti duší,

tu pro chrám Boží aspoň

peterský halíř sluší!“