HAMLET.

Stanul jsem ve snu před čerstvým hrobem.

Pojednou slyšel jsem hlasy,

sípavé smíchy,

chřestění hnátů.

„Cizinče, k čemu sem chodíš?

Co tady hledáš?

Máš času dosti.

Až jednou –“

Já zvedl lebku, jež ležela stranou,

přitisk ji k ústům, vzkřikl:

„Já umřel dávno! Já nikdy nežil!

Já přišel mrtev na svět....“.