HAMLETOVA KLETBA

Buď čista jako květ,

pomluvě neujdeš –

a věrna v srdci svém,

vždy sklidíš klam a lež!

Tvou čistou samotu

ti přijde zloupit kdos

a za ráj v srdci tvém

ti krutý podá los.

Až lásku dozná mu

tvůj důvěřivý ret,

on v hrudi pekla plam

a nebe na ústech

tě strhne v strast a klam.

Buď průzračná jak zdroj,

jenž v horách pramení,

a proti kalu broj,

pro lásky znamení,

on, posilniv se v boj,

v proud vrhne kamení.

Když lásku rozdat chceš,

jen k nebi povždy miř,

ke hvězdám nedojdeš,

však jistě na pranýř!

A proto za věno

ti věčný dávám strach,

ty každého se boj,

kdo překročí tvůj práh,

a každé slovo važ,

a každé touhy let,

a každý polibek,

než ret se s retem střet,

ať zradou zhořkne ti!

A každé něhy dar

ať k duši připne ti

snů nejkrásnějších zmar!

Své srdce znavené

vždy k novým touhám nuť,

chtěj štěstí zdvojené,

však věčně sama buď!