HANA A CHVÁLA

Pohana tupou má jen zbraň!

Od hlavy k patě ty mne zhaň

a sotva se rozladím;

najdu si, tím jsem zcela jist,

na sobě přece tisíc míst,

kde s láskou se pohladím.

Řekneš-li ale: „Hodný muž!“

řekls a náhlým mrazem už

mně tělo mé zatrne;

zdá se mi ihned věru pak,

tajně že jsem já darebák

a trest že se přihrne.

Nebo když řekneš: „Chytrý kos!“

na mozek vtom už sedne cos

a hlava se zatočí.

Cítím se hlup tak! Náhlý strach,

svět že to celý pozná ach!

krev žene mi do očí.