HANÁCKÁ KRAJINKA.

Prázdnou cestou prach se plouhá,

kola tvrdě skřípají,

černohřiví koně zdlouha

do kolejí stoupají.

V nekonečno cesty bílé

hledí vozka ospalý,

vzadu míle, vpředu míle,

strom a sloupek zčernalý.

Topol míjí za topolem,

hrušeň, jabloň, pláňata,

parno léta hraje polem,

praská pšenka klasnatá.

Struny slyšet slavné lyry,

vzduch se jimi tetelí,

jakoby v kraj široširý

z jiných světů zazněly.

Naslouchá jim někdo v kraji?

Vozka klímá, mír a klid.

Pláňky v mdlobném žáru zrají.

Lze tu něco probudit?!