HANNIBAL ANTE PORTAS!

Stál před branami... S kapitolské tvrze

a s věží hradeb bylo možno zříti

bělavé plachty nakupených stanů

a dýmy ohňů. Děsem hrůzy chvělo

se příští každé hodiny, noc zdála

se proto pouze přicházeti v obec,

by zlými sny jen víc ji poděsila.

A bozi mlčeli, jen známky mnohé

dávaly tušit nepřátelství jejich:

tam socha Marta spotila se krví,

tu vlk se ocit na ulici města,

nad velkým forem úpěl v noci sýček,

a játra býka pod obětním nožem

se objevila svraštěná a srostlá...

Šlo předbouřkové ticho po ulicích,

po domech bázeň a po forech hrůza.

A při tom život státu spěl svou cestou:

zasedal senat, praetor rozsuzoval

pře jako jindy s kurulského křesla,

a quaestor odebral se do Ostie,

by přejal lodi s obilím a vínem.

I byla dražba. Pole mimo města

se prodat mělo. Lidí bylo řídko,

a ty jen zvědavost sem spíše táhla

než zájem koupě. Pole označeno

a cena vyvolána – chvíli ticho...

Tu vystoup člověk – nikdo nezná jména

ni rodu jeho, byl to asi Říman,

jak sta a sta jich tehdy v obci žilo

a umíralo, když čas jejich došel –

takový člověk tedy koupit volil

to pole v dražbě... Tichý úžas zprvu

a potom podivení jalo všechny,

a takto asi promlouvali k němu:

– Jak možno, pošetilče, koupit věc tu? –

– Snad hlava tvoje není zdráva, dosti? –

– Jsi otcem, nad nímž syn tvůj jistě spláče! –

Tak říkali mu. Muž se podíval jim

do očí rozumným a pevným zrakem.

– Jak – řekli dále – nevíš, tam že právě

Hannibal stojí? Na tom poli nyní?

Hannibal, uvaž, jenž nás zbavil vojska

a dnes či zítra město naše zničí? –

– A právě že tam Hannibal teď stojí,

a já že věřím, že je osívati

svou rukou budu, jsem to pole koupil. –

Toť vše. Nic víc se neví o tom muži,

jen že to pole potom sám přec osil. –

A já, jenž moh bych vybásniti něco,

si netroufám. Ten příběh čet jsem v knize

starého autora jak arabesku,

jak vtip pro osvěžení čtenářovo

a pochopil, proč Řím stál nezlomeně

po Trebii a Trasimenu, Cannách,

a pochopil, proč, musilo-li padnout

z těch jedno měst, jež soupeřila o svět,

že Řím to býti nemoh. Ze železa

byl Řím. A Carthago jen pouhý kámen.