HARFA. (Proslov.)

Tvé přání vyplněno.

V ten večer jarní, jasný, teplý, vlahý,

kdy na horách já na světla se díval,

jichž kolkolem se kmital celý příval

a zřel jsem předmět nade vše mi drahý:

tu moje zvala’s jméno

,Proč zadumán jste, pane?’

„Duch kráčí cestou svou,“ tak děl jsem krátce,

však nevyváz’ jsem odpovědí takou.

,Vyličte noc tu jasnou, bezoblakou,

zde dost je místa pro básníka k látce.’

Nech po vůli se stane.

A stalo se. Zde máte

můj sen ve filipojakubské noci,

sen tajemný, však pod tajemným hávem

je pravda skryta přede všedním davem;

ji pochopit jen srdce bude moci

nevinné, čisté, zlaté.