HARFA.

Harfa – měkká lidská duše,

život na ni hrá.

Jeho drsná ruka suše

struny napíná,

bije v ně a rve je hluše.

Harfa naříká a kvílí,

až ta ruka zlá

v divoké a kruté chvíli

struny spřetrhá.

Nu, co s tebou teď?

Slyšíš? Máj na dvéře ťuká!

Žádná odpověď!...

Naposled se pohne ruka

a ta harfa sladkozvuká

Padá mezi smeť.