Harfenice.

Do krčmy přišla harfenice:

„Nuž tiše, chaso, pozor dej,

šenkýři, oko na sklenici,

a ty, ty hrej a zazpívej!

Nu, nezakrývej jen své líce

a zpívej, bledá harfenice!“

„„Vypučelo kvítko záhy,

sluníčko je spálilo;

krásné mládí, krásné mládí,

brzy se mně skalilo,

a červánky jitra mého

černá mračna zakryla,

matky smrt mně v pohár žití

první smutek nalila!““

„Neznala jsem otce dříve,

těžký, krutý byl to čas,

chodila jsem dům od domu:

dejte práce, prosím vás!

Zželelo se lidem dobrým,

drahý podali mně lík, –

chleba dali sirotině,

dík buď lidem – sterý dík!“

„Synu jich však budiž kletba,

on mé žití podkopal,

lstivým hadem s plné růže

vnad mých a mé lásky ssál:

„„Kde jsi ty, tam vlast i moje,

nebem mi tvé srdce je!““

„mluvil – lhal – kde's štěstí moje?!

kde jsi smrt, má naděje?! –

Víte co to, slibům věřit,

milovat a srdce mít,

doufat, želet, oplakávat,

modliti se, hanět, klít?

víte co to, zoufat sobě,

umírat a nésti žal,

ptát se boha, proč as pánům

jiné, tvrdší srdce dal? –

Vyhnali mne z domu, z kraje,

krutý, těžký byl to čas,

na harfu jsem vyžebrala,

harfou žebrám dítku zas;

víte, co jest takto žebrat,

více, co je nouze, hlad,

znáte, co to, poběhlicí

volánu být odevšad?

A tak byla moje láska

bludná hvězda v nebesích?

hleďte, toto dítko malé,

to mé štěstí a můj hřích;

toto dítko má jen matku,

s tou se hladem, žízní chví;

ta-li umře, bude žebrat, –

v hadrech? v atlasu? bůh ví! –

Snad i někdy otce jeho

zajme svěží ztepilost,

oko dívky okouzlí jej – –

věčný bože, dost, ach dost!

Tak přebídně nemá žíti,

hřích dám ještě k hříchům svým,

kámen – srdce své přivážu

k dítku, pak je – utopím!“

On nechť dál jen v zlatě chodí,

lesklé kříže na prsou,

velký kříž, ten v prsou nosí,

těžší než ty zlaté jsou. –

Toť má píseň, kratičká jen,

nekvětnatá, prostý cit,

chtěla jsem si odpočinout,

nyní chci však dále jít.“ – –

Tak dozpívala harfenice,

a zamyšlen byl šenkýř, host,

a šel-li sluha pro sklenici,

děl každý: „Dost mám dnes, už dost!“

Pak dárek dal, šel ze světnice,

a s bohem šla i harfenice! –