HARMONIA AETHEREA.

Jsem matka živých a rod Adamův věk na prsou mi visí.

Ač o každý lok mléka závistí se sváří

a pláče po ráji, v pláč touhy zpěv mu naděje se mísí.

On roste výš a moje vesnou kvete stáří,

Alleluja!

Mrak chmurný těžkých vin ti po věk nízko nade hlavou visí,

vrou ručeje ti slz i jara novou tváří...

Ať kynou na řeky a z proudů vod se v okeány mísí,

z chmur trhlin na žeň klidnou slibná duha září,

Alleluja!

Tvých dětí bolný vzdech ať běsní zloba vichřic na litice,

i kříže rvoucí bílým lásky chrámům,

kyn dlaně zbodené běd spoutá řvoucí lvice,

Alleluja!

Jsem žil tvých krev a do žáru jich rozohňuji tepy –

a zkrvavím tě k soudu, zhouby rudý Samum!

Tvé lůno posléz neplodné i světů raní střepy

a nad tvou hranicí hřmí na skon velkolepý

Alleluja!