Harmonie.

Je vlahý večer, plný vůně květů,

ve stínu splývá stromů zeleň zlatá,

v daleku se třpytí záře světů

a bílý měsíc na nebes chvátá.

Jak akkord houslí nedoznělý

nad spící zemí padá sladké snění

v duše, které za dne krvácely,

se vkrádá sladké zapomění.

Spí země, voní kraj a lesy

a když tvé oči mne svou touhou spíjí,

a píseň slavičí jen ten teskní kdesi,

je mojí touze sladkou harmonií.