HARMONIKA.

Odtáh chasník do vojny,

aby říši dal své síly;

slzí příval přehojný

matčiny proň oči lily.

Odtáh – po něm jen tu zbyla

harmonika jeho milá.

Rád vždy večer na ni hrál

na sadě neb za vesnicí,

mile zněla v tichou dál

píseň jeho jásající.

„Kde domov můj“ v citů nával

zvláště pěkně na ni hrával.

A dnes poslal domů list:

raněn v dálné zemi leží;

má tam dosti pít i jíst,

ale chodit může stěží.

Kdyby tak měl po všem boji

aspoň harmoniku svoji!

Vytáhly ji děti ven,

ležela tam v truhle na dně;

zkouší hráti ten i ten,

ale nejde to tak snadně.

Zpropadená harmonika,

nechce hrát, jen jak když – vzlyká.