HASNUTÍ.

Vzlyknutí ohně, jenž s vodou se mísí,

v rozkoši smyslů mých vykřiklo kdysi

vzrušeným hlasem. To po prvé jsem

o vášeň zranil se do krve jsem...

A když jsem po druhé na lup si vyšel,

slaběj jsem syknutí plamenů slyšel,

slaběji – hasnutí proklaté...

po třetí, po čtvrté, po páté...

Chmurnou svou druží jsa obstupován

zřím, oltář vášně jak olupován...

Děsí se duše má před chvílí zlou,

voda kdy ohni je lhostejnou.