havarie

v oblacích a mračnech

bloudil stroj můj ze snů,

nad podzimním smutkem

hledal křehkou vesnu.

tu a tam se zachvěl,

zatřpytil se slastí,

když paprsek zlatý

slétl do propasti.

stokrát však se třásl

v nekonečném pláči,

kymácel se hrůzou

jako velcí hráči.

konečně se zřítil

ptákem do lilií.

usmívá se jaro

nad mou havarií.