HAVÍŘSKÁ

Hluboko pod zemí jsem rval

a trhal skalní stěnu.

Zatím pan správce miloval

mou hezkou mladou ženu.

Můj synku, bílé tílko máš

a hebounké máš vlásky.

Však dobře vím, že nejsi náš,

že dar jsi panské lásky.

Je, hošku, líto tebe mi

v té naší jizbě chudé.

Musíš jít se mnou pod zemi.

Tam zle se žít ti bude.

Tam z ocele dlaň zchromí se.

Kam ty s tvou ručkou malou?!

Těžko ti bude rváti se

se vzpurnou, tvrdou skalou.