HAVRAN

Všechen žal světa, rmut a tíž

chtě-nechtě váti uslyšíš

z dutosti jeho zpěvu.

Není to ze msty, ze zvůle,

z tesknice, vášně zhynulé,

pro mír, ni pro úlevu.

Hluboký zpěv to, třeba že

zákon jej žádný neváže

rythmem a silou výší,

však ani sledu po kráse

postihnout na něm nedá se,

chvět se v něm neuslyší.

Něhy v něm záblesk nevězí,

jako chřest kostmi, řetězy,

štěpení skal a latí,

jakoby vjímal odevšud

smysl tvůj suchý šramot hrud

na rakev dopadati.

Jakoby slova příšerná

pronesla hloubka inferna,

zlovolná její síla,

jakoby hrozné vyzvání

sama smrt v zobák havraní

s úmyslem položila.