HAVRANÍ KŘÍDLA.

Tak mohutná a tmavě zamodralá,

ó tajůplná křídla havraní!

Nad parku tmou jste druhdy poletala,

nad stříbrem řek a sluncem nad strání,

než lovce puška v hlubinu vás sklála!

Teď obrys váš v knih směsi zaclání

tvar z bílé sádry, v moře mých dum sálá

z vás kosmu dech a síly zaplání!