Hedvábné hmaty vyplašených stonů,

By Richard Weiner

Hedvábné hmaty vyplašených stonů,

zbloudilých, beznadějných stonů milionů,

ach, lidských stonů zabloudilých v kosmu,

hedvábné, marné hmaty po vesmírných strunách

splihlých, hluchých.

A nářky nastřádané ve vyhaslých lunách,

rdoušených sluncí skřek, jenž tone v mutných vlnách

kosmických pasátů, a průvan prázden, který sháší

orkány katastrof i aleluja ptačí,

prostorů ticho je tesem ztroskotání.

Na drama bez děje se rozuzlení snáší

jak viditelná hudba ku podivu čárná,

a je to bílá hudba drásavě jednotvárná

jak slunná pohroma, nepřehledná a marná,

jako klid neodvratných osudů.

Houpavá lana vykleštěných zvonů.

Zásnubné pobratimství početí a skonů

v drásavě jednotvárné hudbě kosmů.

Hedvábné marné hmaty po vesmírných strunách

uzlí se v uzel, jemuž meče není.