Hedvice.

Nevím to sám, jak báseň má se spřádá,

to jenom vím, že z různých citů plyne,

že naděje i zoufání ji skládá

a bujný ples i vzdech, jenž na rtu hyne.

Tu jako blesk božího hněvu svítí,

že hrůzou úpí zem i nebesa,

a zas jak slza v oku se to třpytí,

když v lůně matky dítko zaplesá.

Ó nediv se, že zpěv můj nezná míru,

jenž z oka Tvého zbožně vyzírá.

Jsem jako plavec v rozbouřeném víru,

kde něžných citů mnoho umírá.

Jsem bojovník na velkém zápasišti

za práva lidská proti úskoku.

Tu z četných ran se krev ta drahá prýští –

anděli strážný! stůj mně po boku!