Heine-ho Herbstmond.

Podzimně-bledé pololuní

Vyzírá z mraků ven,

V osamělém pohřebišti

Dům farní postaven.

Matka tam pilně do bible,

Do světla pozírá syn,

Mladší teď dcerka se ozve,

An starší zívá v klín:

Ach Bože! zdlouhavě dnové

Nás tu pomíjejí,

Pohřební průvody pouze

Nás časem bavějí.

Máť přestane číst a zašeptá:

Čtvrtému byl pohřeb jen dán

Od chvíle, co podle vrat chrámu

Byl otec pochován.

Starší dcera ospale vece:

Hladem se mi nechce tu mřít;

Pan hrabě bohat je a laskav,

Chci zejtra k němu jít.

Syn s divým zvolá smíchem:

Tři lovci v hvězdě pijou,

Jsou zlatodělci a rádi

Své čáry mi odkryjou.

V osmáhlé líce mu matka

Vrhnouc bibli začne lkát:

Což chceš se zatracenče

Zákeřným vrahem stát? –

V tom ruka hrozící zabouchla

Na okně venkovském –

Mrtvý jejich otec tam stojí

V taláru pastorském!–