Hejno vlaštovek a dole zahrada:

Hejno vlaštovek a dole zahrada:

tam člověk bloudí sám a stár,

kde topol sešlý uvadá;

kde kvete jasmín, mladý sedí pár –

měsíc vychází a slunce zapadá.

On miloval a žil věku půl a čtvrt,

on nitro zachoval si svaté, čisté.

ač vnějšek ohněm hrál – teď „Pane“, volal, „Kriste!“

dřív neznaboh, a před očima smrt.

Tam na lavičce vnučka jeho čilá

ponejprv dnes

miláčka v ústa políbila.

Došel ke smetišti u zdi: jak pustá zahrada!

A minulých dnů dechem duch jeho kles –

Měsíc vychází, a slunce zapadá!