Hejže, lide český!...

Hejže, lide český,

tak jsem zase tvůj –

jen se mi juž, drahý,

jen se vzpamatuj!

Dopěj píseň slavičí,

ať tvou sílu neničí:

ráznou zanotuj!

Máš ty, lide český,

ústa samou růž,

leč kdy cizák v zemi,

ať si zrudnou juž!

Oj, jsi dosud Husův lid,

nečestno ti doma být

jenom za podruž!

Máš ty, lide český,

srdce holubí,

ale vrah kdy v zemi,

hahoj, na sruby!

A co umí český cep,

věru, že tím hluch a slep

vrah se nechlubí!

Máš ty, lide český,

hlavu ze žuly:

nuž, ať čelí mužně

proti zlovůli!

Tlačí-li se v chýž jí vrah,

neopustiž rodný práh,

leda vejpůli!

Hejže, lide český,

tak jsem zase tvůj –

jen se mi juž, drahý,

jen se vzpamatuj!

Pryč to srdce holubí:

hahoj, lide, na sruby,

ráznou zanotuj!