Heliogabal.

Co chtěl bych? – Všecko. Ač jsem pánem světa,

že tak mám málo, hněte mne a bodá.

Cit, rozum, vůle, jaká v tom je shoda?

Proč musí zítra vadnout, co dnes zkvétá?

Proč hodin četa prchá rychloletá?

Proč víno opíjí? Proč plachá móda

je katem všeho? Škoda, stokrát škoda,

že, kde dím „Ave!“, echo praví: „Veta!“

Ba veta po všem. Ještě v tónech flétny

cos chvěje se a výčitkou mne hlodá,

prs dívčí hádankou je sfingy slední...

A fialek a narcissů déšť květný

víc nepoví mi, krev jest jako voda,

a všecko žert je mrzutý a všední.