Ó, Hélo, Hélo, toč se, toč, –

Ó, Hélo, Hélo, toč se, toč, –

jen tanči celým životem,

my máme slzet, proč, víš proč? –

vždyť jednou jen tím krajem jdem’.

Ó, Hélo, Hélo, směj se, směj

a výskej v trilkách zářivých, –

musíme zemřít, děj co děj, –

pak budem’ tiše v truhlách svých.

Ó, Hélo, Hélo, poddej se, –

víš, v lásce smrt je nejbližší, –

pak dotanči a dosměj se,

nechť nikdo lkát tě neslyší.

Však Hélo, Hélo, musíš jít

kams daleko až umírat,

já žalem bych se musil spít,

že jsem tak málo měl tě rád.