HELVETIA.

Ty ženy nejlepší jsou – vy to znáte –

o nichž se venku nejmíň povídává;

jsou domu svého spokojenost, sláva,

pro zvěř i čeleď štěstí vrchovaté.

I o tobě to, Helvetie, platí.

V skalnatém stavení svém žiješ tiše

a hrdě hledíš se své bílé výše

na sousedy, jak bouří se a katí.

Máš ticho, klid a upomínky zlaté –

viď, k svému střelci zíráš stále v pýše,

Tell Wilhelm... mládí tvého láska žhavá...

Leč sousedů škleb jaksi tebe mate;

prý nežil ani, prý to z bajek klišé – – –

Eh, tak se všem těm starším paním stává.