Herakles po ukončení dvanácti prací svých.

Vše zmůže člověk. V živlů divé bouři

on stoje k výši upírá své zraky,

sám v ztroskotu a rozvratu a kouři

zří klidně sedět Věčné nad oblaky

u stálých kvasů,

laur v zlatém vlasu,

a závidět jim nemusí – bůh taky!

Syn prachu ví, že jiskra jest v něm živa,

jež s Titanovce pochodně se schvěla;

syn zmaru ví, že hmota trpělivá

je matkou stejně duše jako těla.

Kdo jemu hrozí?

Čím jsou mu bozi?

List růže nad laur věčného jich čela.

Vše zmůže člověk, je-li láskou silný.

Jen v lásce chtít, a vše se divy stanou.

Dnes athlet, zítra dělník brázdy pilný,

dnes kapky krve, zítra potu skanou.

Kdo dí, že v bezdno?

V etherné hvězdno

dnes jiskrami, však zítra skutky vzplanou!