HERAKLES.

Chlév Augiášův čistím, moje drahá,

však nezhynu v něm. Není sudbou mojí

se zalknout v špíně. Vykonám svou práci

a umyji se v čistých proudech řeky

a potom – ano, jak to bylo potom?

To netvor jakýs, centaur jeden lstivý,

dá roucho černou krví otrávené –

ne, nemíním to. Leda, že bys měla

ty stín v své duši – – Ale vím, že v posled

má hranice stát bude v tváři nebes,

že tělo moje ztráví čistý plamen,

že v čem jsem žil, tím jistě nezahynu.