Herbář.

V herbáři starém květy a stvoly,

šustí to temně a listy se drolí.

Duše těch květů, byla-li kdysi,

barev tu bledých nechala rysy.

Nevíš, kde motýl šťávu ssál sladkou,

ve kterém květu brouk smrť nalez’ krátkou.

Nevíš, zda dívčí, tenký prst bílý

trhal je v lásky opojné chvíli.

Nebo snad v štíhlé, nádherné váze

ve vůni svojí umřely blaze?

Proč to jen dojme, vždyť je to všední,

hynou a rostou nové den ke dni.

Proč jen to dojme, – v herbáři světů

víc je těch lidských zmařených květů. –