HERBÁŘ.

V herbář nalepené kvítí

matným pouze leskem svítí.

Bez vůně a beze šťávy,

jen co bylo, oku praví.

Obraznost můž’ kvítí zase

vykouzliti v celé kráse.

Všecky barvy, všecku vůni,

všecken lesk, v němž na výsluní

jako druhdy vskutku žilo.

Otázka: Zda vskutku bylo?

Bylo – teď je v práchnivění:

skoro však tu rozdíl není.

V posled obé v tvé je duši:

zřela dřív, teď pouze tuší.

A jak v herbáři je s kvítím,

tak je také s celým žitím.

Bylo vskutku, jest jen v snění –

i zde rozdíl velký není.

Jen když byla láska v žití,

pak už provždy stejně svítí.