HEREČKA

Je po divadle. V šeře

se dovírají dveře

za vlnou publika

a hovor, smích a vřava

se tlumenější stává,

až zcela zaniká.

Jak na ráz věci svadly.

Prach, zvířen nad sedadly,

se zlatí v prostoře,

jdu ke dnu svojí duše

zřím na ten život suše,

bez lásky, bez hoře.

Je dohráno. Jsem němá,

mé líce výraz nemá

a oko nezáří,

dnes už jen hrda budu

na horký zážeh studu

pod šminkou na tváři.

Neb co kdy bylo v roli,

nechť byla jakoukoli,

jest výmysl a klam.

Dnes živé slovo studí,

neb místo srdce v hrudi

jen těžký kámen mám.